Inkluze a přístupnost ve výstavě Seno, sláma, skládka

V rámci tohoto výstavního a navazujících diskurzivních programů jsme navázali spolupráci s komunitu sdruženou kolem Kulturně komunitního centra ART na Praze 7. Komunitu jsme zapojili jako skupinu hodnotící přístupnost a relevanci výstavy pro tuto věkovou skupinu a jedna členka vystoupila také jako hostka doprovodného programu (viz níže). Usilovali jsme také o co největší diverzitu zapojených umělkyň*umělců a uměleckých přístupů.

Vzhledem k výstavnímu designu, který neumožňoval použití klasických popisek, jsme diváctvu nabídli tištěné brožury. Obsahovaly kurátorské texty k zastoupeným autorkám*autorům a také mapku s vyznačením umístění jednotlivých děl, která byla v některých případech rozprostřena v instalaci fragmentárně. Brožura vznikla ve dvou verzích – jedna byla psaná běžným profesním jazykem a druhá přístupnějším stylem. Tím jsme chtěli vyjít vstříc návštěvnicím*návštěvníkům, pro něž je profesní žargon příliš hutný. Věříme, že o komplexních fenoménech současnosti lze hovořit i srozumitelným jazykem – ale jak jsme si sami vyzkoušeli, je to dovednost, kterou se musíme znovu učit.

Inkluzivní perspektiva se promítla také do koncepce doprovodných programů. Ve dvou veřejných diskuzích jsme se snažili převést velká globální témata do našeho lokálního kontextu, dát prostor skupinám, jejichž specifická situace není v mainstreamových diskurzech reflektována, a které většinou nemají potřebný sociální a kulturní kapitál, aby se mohly do diskuzí zapojit a debatu rozšiřovat a problematizovat. Naším cílem bylo nahlédnout problematiku environmentálních hrozeb a našeho vztahu k živé a neživé přírodě z intersekcionálního hlediska –jak environmentální znečištění, klimatická krize konkrétně dopadají na zranitelné skupiny, například seniorky*seniory, lidi žijící s fyzickým omezením či osoby vytlačené na periferie.

Diskurzivní program Ekologie včera a dnes. Diskuze s pamětnicemi o ekologických otázkách na pozadí osobních příběhů a "velkých" a "malých" dějin (více ZDE) se pokusil reflektovat téma ekologie v delší historické, lokální a genderové perspektivě. Diskurz o ekologii je většinou orientován na přítomnost a budoucnost a často odkazuje k příštím generacím. Zcela opomíjena v něm však bývá perspektiva seniorek a seniorů – ať už jde o specifické dopady ekologických problémů na tuto skupinu, nebo o jejich zkušenosti a pohledy. Do diskuze jsme proto pozvali starší ženy, které publiku nabídly vhled do současných ekologických problémů skrze vlastní pozorování proměn životního prostředí i postojů společnosti k živé i neživé přírodě – od období státního socialismu, přes zkušenosti z emigrace až po polistopadovou dobu. Primárně však hovořily o svém vztahu k životnímu prostředí, půdě, a přírodě z intimní, osobní roviny, ale i z občansky angažovaného hlediska. Sdílely, jak určitá témata různě rezonovala v jejich životě v závislosti na ubíhajícím čase a měnících se sociálních rolích, nebo ve vztahu ke komunitě, jejíž byly součástí (disent, underground, náboženská komunita). Pozvání do diskuze přijaly Terezie Hradilková, Rut Kolínská, a Jarmila Johnová, které se na konci 80. let občansky angažovaly v nezávislém ekologickém hnutí Pražské matky (hnutí se postupně transformovalo v dnešní organizaci Pěšky městem). Jejich perspektivu doplnila členka disentu Věra Roubalová Kostlánová a Jiřina Šedivá z Kulturně komunitního centra ART.

Druhá diskuze s názvem Život na skládce. Problematika sociálního vyloučení a environmentální spravedlnosti (více ZDE) rozvíjela téma ekologie v sociálně-politické perspektivě. Otázka environmentální spravedlnosti se netýká pouze emblematických případů globálního jihu, kde bohaté společnosti vykořisťují přírodní zdroje a práci místních obyvatel a způsobují tamním společnostem ekonomické, politické i ekologické škody. Stav, kdy jsou marginalizovaní obyvatelé uvrhováni do extrémní chudoby a zároveň čelí ve zvýšené míře negativním dopadům degradace životního prostředí způsobené průmyslovou produkcí a těžbou přírodních zdrojů, není pouze výsledkem geopolitické dynamiky mezi globálním severem a jihem. Odehrává se také uvnitř jednotlivých států, včetně našeho středoevropského prostoru. Ekologická reflexe proto musí nezbytně zohledňovat tyto nerovné vztahy moci. Právě propojení mezi sociální nerovností a nerovnými dopady ekologického znečištění na různé skupiny obyvatel stálo u zrodu konceptu environmentální spravedlnosti.

V České republice, a ještě ve větší míře na Slovensku, dochází k environmentální nespravedlnosti v souvislosti se sociálním vyloučením a rasovou diskriminací. Národní a obecní bytové politiky vytváří residenční segregaci nejčastěji romských a dalších socioekonomicky znevýhodněných obyvatel. V České republice se jedná o nucený přesun romských obyvatel z historického centra do periferních oblastí v blízkosti skládek, čističek vod, apod. Na Slovensku se to týká mnohých historicky existujících nebo po revoluci vznikajících romských osídlení v místech bez sociální, ekonomické, a technické infrastruktury. Značná část romských obyvatel segregovaných v romských osadách nemá přístup ke zdrojům pitné vody, nejsou napojeny na plyn, elektrické sítě, nemají vybudovaný kanalizační systém a jejich životní prostředí je kontaminované toxickými vlivy skládek komunálního odpadu, které do blízkosti osad vyvážejí obce.

Do debaty jsme pozvali umělkyni a kurátorku Tamaru Moyzes, jež využila studie dalších přítomných hostů pro realizaci díla Laktismus: Mykoremediace, zařazeného do výstavy Seno, sláma, skládka. Roman Matoušek do debaty přispěl jak odborník zaměřující se na geografií bydlení z hlediska environmentální a prostorové spravedlnosti a na procesy rezidenční segregace (zejména Romů a cizinců) v různých městských a venkovských kontextech v České republice. Sociolog a sociální antropolog Daniel Škobla, spoluautor studie o odpadovém hospodářství v romských vyloučených lokalitách na Slovensku, se obecně ve svém výzkumu zabývá otázkami etnicity a společenských nerovností a v diskuzi šířeji pohovořil o etnicitě a třídě jako faktorech podmiňujících distribuci environmentálních rizik. Environmentální vědkyně Davina Vačkářová, která se zabývá politickými dopady změn životního prostředí, zejména s ohledem na zapojení různých zúčastněných stran a tvorbu politik a strategií, posunula debatu o environmentální nespravedlnosti k některým dalším intersekcionálním tématům environmentalismu, jako jsou např. genderové aspekty environmentální změny, nebo začleňování marginalizovaných skupin do politik udržitelnosti.