Výsledky měření ekologické stopy CJCH 2019

Finalistky a finalisté 30. ročníku Ceny Jindřich Chalupeckého se rozhodli uskutečnit viditelné gesto spočívající v pokusu o ekologicky šetrnější přístup při realizaci finálové výstavy v Moravské galerii v Brně. Každý z vystavujících, kterými byli skupina Comunite Fresca (tvořená Danou Balážovou, Markétou Filipovou a Marií Štindlovou), Andreas Gajdošík, Baptiste Charneux, Marie Lukáčová a Pavla Malinová, předložili před zahájením výstavy účet ekologické zátěže, kterou napočítali během svých příprav. Každý z vystavujících tak nastavil skrze svou ekologickou stopu zrcadlo probíhajícím klimatickým změnám, které vyústilo odmítnutím letecké cesty na uměleckou rezidenci do New Yorku laureátem Andreasem Gajdošíkem. Ekologickou stopu jsme si počítali i v rámci našeho týmu Společnosti Jindřicha Chalupeckého a s jejím zaznamenáváním a hodnocením pokračujeme nadále i v roce 2020. O pozitivním dopadu jejich počínání možná vypovídá i navštěvnost - výstavu vidělo 5797 lidí, zatím nejvíce z finálových prezentací - ale především to, že se jsme měli společně s Moravskou galerií možnost přehodnotit své přemýšlení nad jinak běžným provozem výstavy. Iniciativa finalistek a finalistů mohla svým způsobem přispět i k narůstajícímu veřejnému zájmu o tuto problematiku. 

Pro naše účely sledování ekologické zátěže jsme rozdělili přípravu výstavy celkem na tři fáze. První fázi zahrnovaly přípravy a vznik uměleckých děl, na které navazuje druhá fáze instalace v galerii včetně stavby výstavní architektury, jež je neodmyslitelnou součástí každé umělecké instalace, a přípravy Pražákova paláce v Moravské galerii. Za třetí fázi jsme určili provoz samotné výstavy v galerii, jejíž ekologická stopa byla rovněž dopočítávána.

Přípravnou první fázi výstavy sledoval u vlastního projektu každý z finalistek a finalistů zvlášť za zpětné kontroly realizačního týmu SJCH. Nepřetržitý provoz výkonného počítače, který udržoval server Andrease Gajdošíka aktivní po dobu několika měsíců, se významně projevil na rozložení výsledné energetické náročnosti projektů. Andreasův server běžel ve Švédsku, byl napájený z převážně obnovitelných zdrojů a přebytečné teplo vytápělo dům. V případě projektu Baptista Charneuxe, který v rámci svého projektu vypaloval velkoformátovou keramiku ve speciálních pecích nedaleko Prahy, se projevil zejména její výhřev na více než tisíc stupňů Celsia, aby mohl vypalovací proces vůbec započít. Nepřetržité vypalování po dobu osmi hodin tak posunulo Baptistovu přípravu s ohledem na energetickou náročnost na předposlední místo. Srovnatelně energeticky náročné bylo natáčení filmu Marie Lukáčové, který využíval techniku napájenou elektrickou energií. Finalistka využívá pro napájení energii z obnovitelných zdrojů. V porovnání s ostatními může působit spotřeba energie na vytvoření uměleckých děl skupiny Comunite Fresca a Pavly Malinové jako zanedbatelná. V jejich případě musíme zohlednit zejména spotřebu při transportech materiálu do ateliéru, převoz barev a náročnost samotné instalace, která kompenzovala jejich energeticky šetrný průběh první fáze přípravy instalace pro Cenu Jindřicha Chalupeckého v roce 2019. Celková energetická spotřeba vzniku uměleckých děl 1 677 480 Wh odpovídá přibližné spotřebě energie při pečení 1300 bochníků chleba v běžné elektrické troubě.

Za druhou fázi přípravy výstavy považujeme přípravu v galerijních prostorách Pražákova paláce v Moravské galerii v Brně. Obdobně jako v předchozím případě jsme sledovali energetickou náročnost stavby, nyní zaměřenou na výstavní architekturu a stavební materiály. Měřili jsme ale pouze spotřebiče čerpající elektrickou energii využitou při zpracování a konstruování materiálu. Veličiny jako lidská energie, kinetická energie a poměrná část energie využité na provoz telefonních zařízení do našich výpočtů zahrnuté nejsou, byť představují nezanedbatelnou část energetické spotřeby při přípravě každého projektu. Nemalou součástí měření byla i uhlíková stopa našich cest, přímo úměrná ujetým kilometrům v dopravních prostředcích (osobní automobil, autobus, dodávka, vlak, tramvaj). Výrazný podíl máme na spotřebě CO2 i my, nicméně v hodnotách SJCH se jedná o součet za pětičlenný tým. Celkový součet všech cest v kilometrech byl o zhruba 3 531 km větší než je délka zemského rovníku (obvod zeměkoule).

Následující závěry vychází z měření a kvalifikovaných odhadů náročnosti stavby jednotlivých uměleckých instalací. Z výpočtů je patrné, že necelou polovinu celkově spotřebované energie připadá na práci umělecké skupiny Comunite Fresca, která sloužila jako nezbytný základ pro realizaci samotného uměleckého díla, tj. fresky, realizované v galerijním prostoru v podobě site-specific instalace. Zároveň má projekt těžiště v podobě pěti intervencí do neziskových organizací, kterých si autorky osobně váží. Návštěvníci měli možnost v Pražákově paláci vidět "domek" obsahující tyto interakce a reciproční dárky od jimi "obdarovaných" organizací. Vzhledem k rozsahu práce se jedná o nejnáročnější výstavní projekt v rámci stavebně-architektonického řešení výstavy. Součástí kalkulace v tomto případě není energie spotřebovaná při přípravě opalovaných dřevěných latí a výrobě cihel a energie využitá při ohýbání a výrobě plechové střechy vně stavby. Tyto materiály byly vyráběné průmyslově a kalkulace energetické náročnosti jejich výroby v naší osobní bilanci nezahrnujeme. I při pouhém odhadu je však zřejmé, že skutečná celková spotřebovaná energie v projektu Comunite Fresky je celkově nejvyšší v rámci popisované druhé fáze příprav.

Ostatní finalistky a finalisté si v ohledu výstavní architektury a materiálu počínali šetrněji. V případě Andrease Gajdošíka se jednalo o konstrukci atypických pojízdných soklů, adjustace kabeláže pro pohyb soklů v dostatečném rádiu od pomyslného středu místnosti a současně konstrukce dvou lavic s půlkruhovým výřezem po stranách místnosti, které sloužily návštěvníkům při sledování jeho finálového webového projektu.

Srovnatelná s projektem Andrease Gajdošíka je náročnost instalace Marie Lukáčové, která pro svoji velkoformátovou projekci využila horizontální panel sahající až ke stropu historické budovy galerie. Mezi další prvky patřily adjustace umělecky pojatých závěsů v oknech, montáž audiovizuální techniky a zejména instalace zvýšené podlahy s velkoformátovou abstraktní autorskou malbou různých hmyzů. Měření projektu Marie Lukáčové, obdobně jako další projekty vystavujících umělkyň a umělců, nezahrnuje lidskou práci, která v tomto případě představuje ohromné množství vynaložené energie na sestavení několika vrstev zmíněné podlahy, mimo jiné vrstvu hydroizolační, nivelační a v neposlední řadě také krycí.

Příprava architektury finálových projektů Pavly Malinové a Baptista Charneuxe se vyznačuje poměrně nízkou spotřebou elektrické energie v průběhu jejich přípravy. V případě Pavly Malinové se jednalo o konstrukci zvlněné paneláže, která byla náročnou na manuální stavební práci, nicméně vyžadovala o to méně elektrické energie pro svou realizaci. V případě adjustace nosných kovových konstrukcí Baptista Charneuxe se jednalo, obdobně jako u Pavly Malinové, jen o minimální stavební zásahy do galerijního prostoru a jeho výsledná spotřeba energie je tím, v druhé fázi přípravy výstavy, nejnižší. Celkový součet energie 117 860 Wh na instalaci projektů odpovídá spotřebě elektrické energie potřebné k nařezání zhruba šedesáti kubíků dřeva elektrickou motorovou pilou.

Třetí fází vzniku výstavy CJCH 2019 je její provoz. Výstava se stala ekologickým experimentem i v této fázi a byla po celou dobu svého konání napájená pouze z externího zdroje v podobě šedesáti solárních panelů poskytnutých sponzorem a umístěných vedle galerie na místě staveniště budoucího Janáčkova kulturního centra v historickém centru Brna, a to včetně osvětlení v galerii. Nutno podotknout, že mimo staveniště by kvůli památkové ochraně nebylo možné panely instalovat. Tomuto experimentu rovněž velice pomohla iniciativa Moravské galerie, která absolvovala mnoho jednání se zástupci města Brna. Osvětlení navržené ateliérem No Architects tvořily subtilní černé nosné konstrukce pro kabeláž. Kabeláž i konstrukce byly zároveň přiznané jako stavební prvek přímo v uměleckých instalacích, jako ocelové podpěry lavic, konstrukce projekční stěny, garnýží, ale i emblematického stožáru na místě styku nezávislé rozvodné sítě s venkovní solární elektrárnou. Moravská galerie pak po dobu konání výstavy omezila přívod tepla a snížila intenzitu osvětlení, aby se ušetřilo co nejvíce energie. Celková spotřeba výstavy přepočítaná na dny odpovídá průměrné energetické spotřebě 15 kancelářských počítačů při intenzivním užívání. Z výsledného celkové návštěvnosti je zřejmé, že pomyslné zhoršení podmínek ve výstavním prostoru diváky neodradilo, naopak možná oslovilo.